Lavalette – kdo nezažil, neuvěří

23. března 2007

Party v Lavalettu se tady koná tak každej měsíc a když se kohokoli zeptáte, o co vlastně jde, nikdo není schopen odpovědět, nikdo si totiž nikdy nic nepamatuje. Takovej je Lavalette, je tak hroznej, že člověk musí pít, co je po ruce, a většinou to končí špatně…

Tuhle věc si vymysleli místní studenti, pro který je zábava v centru vcelku drahá. A tak čas od času zaberou statek někde v lesích nedaleko za městem, kterej patří univerzitě. Jedná se spíš o takovej velkej squat s přechodným barem a DJ pultem. Spousta tančících lidí popíjející levné alkoholické nápoje se začíná shromažďovat tak po půlnoci a zpravidla končí před úsvitem.
Jen díky fotkám, který jsem tam pořídila, si tuhle party pamatuju vcelku dobře.

Světlá chvilka dne

Ještě jsem se nezmínila o naší „světlé chvilce dne“, kterým je oběd v místní kantýně. Kdo by byl někdy řek, že to tady provozuje EUREST… Za neuvěřitelných 2,80 € je v ceně předkrm, hlavní jídlo, zákusek a kafe. A nejde o žádný blafy známý z našich menz. Ještě se máme co učit!

Modul „Les Boissons“

Teď je ve škole trochu klid, protože modul, který jsme si vybrali, nepatří zrovna k těm nejnáročnějším. Spousta volnýho času (čtvrtek a pátek volno, někdy i středa odpo :) ) a hodně exkurzí. V úterý jsme se byli podívat ve výrobně vod Salvetat, což je od Montpellier tak dvě a půl hoďky cesty. Prvním překvapením bylo to, že pro nás (skupina 11 osob) přijel autobus místního rugby družstva a druhým to, že vesnička Salvetat je v horách, kde o jaro opravdu ještě nezavadili. Sníh byl po tom minulým týdnu plnym sluníčka a letních teplot opravdu překvapující…
Takovejhle exkurzí si tady studenti užijou hodně, v rámci každýho modulu se jede aspoň jednou. Nevzpomínám si, že by se za dobu mého dosavadního studia v Čechách konala nějaká akce tohoto typu. Vypadá to, že placený školství přece jenom k něčemu je.

Novinky z Montpellier

16. března 2007

Roční období se tady střídaj s neuvěřitelnou rychlostí. Sotva začalo jaro, už je tu letní počasí.. aspoň teploty už tomu nasvědčujou. Všichni okupujou trávníky před školou, v parcích, zkrátka všude, kde to jen jde a chytaj bronz. I Francouzi už odhodili kabáty, a to je co říct.. Takže brzy už snad začnou pikniky na pláži a tak.. těšim se.

Trošku mě akorát štve, že jsme si za těch několik týdnů, co jsme tady, našli lidi, se kterejma se dá aspoň trošku bavit.. no a ty teďka odjížděj. Studujou tady vinařství a tohle byl jejich poslední rok, teď jedou každej na tříměsíční stáž... tak jsme se bředběžně dohodli, že je přijedem navštvit - víkend v Champagni by totiž nemusel bejt úplně od věci...

…doma jsem jako na pláži…

4. března 2007



Originally uploaded by danalipar.
Už jsme tady vcelku dlouho, ale na pláž, která je odsud asi půl hoďky autem, jsme se prozatím nedostaly…až teď. Po škole jsme koupili nějaký věci na piknik, vzali auto a odebrali se směr pláž. Kdo by čekal hnusnou městkou část, jako já, byl by zatraceně překvapen. No, posuďte sami (mě to rozhodně zcela nadchlo):

Moře je zatim ještě studený, ale prý tak od dubna to vypukne a pláže budou narvaný studentíkama.

Jarně

1. března 2007


...:: in the pink ::...
Originally uploaded by danalipar.
Po týdenní návštěvě Prahy je návrat do Montpellier příjemnou změnou… tedy hlavně co se počasí týče. Tajně doufám, že už konečně přišlo jaro a že slunných a teplých dnů bude víc a víc. Jarní náladu jsme ještě umocnili bloumáním po městě a vysedáváním v zasluněné kavárně a nakonec taky koupí narcisů…
S přírodou se probouzí i všední ruch ve městě…to krásný počásko přilákalo spoustu lidí k posezení venku na lavičkách i v kavárnách. Lidi odhodili kabáty a jsou hned o něco přívětivější a milejší…jooo, kdyby to tak bylo pořád.
Nevim, jestli je to taky na počest příchodu jara, ale konečně byl ve městě odhalen jeden z doposud zakrytých monumentů – jezdecká socha, tipuju nějakýho Ludvíka nebo tak něco (brzy zjistím)…

Praha

S návratem do Prahy si člověk uvědomí, jak je to krásný a nezaměnitelný město…a taky v porovnání s Montpellier hodně veliký. Někdy procházím uličkama, který často ani neznám a za celej život, co v Praze žiju, jsem jima ani nešla. Miluju mosty, starý město a vlastně všecko… Praha mi chybí.