Diplomka - dotazník - vyplnit

Píšu diplomku na téma Obchod s bioprodukty a biopotravinami a jestli mi chcete pomoct, tak se zůčastněte dotazníkového šetření na toto téma.
Všem respondentům vřele děkuji!

Zase doma

Poslední týdny v Montpellier uběhly fakt rychle... nejdřív přijel Honziiiik, na týden potom dorazila Kikča s Kájou a na poslední týden pak přijeli ještě naši, aby si tu udělali mini dovolenou a odvezli mě i s věcma dom. Hodně jsme cestovali (když tak mrkněte na flickr) a taky užívali příjemnýho počasí.
Erasmáků už nás tam moc nezůstalo a tak naše rozlučková party nebyla ani nijak velká, dali jsme si pár mojit a šli spát, nebo se o to aspoň pokoušeli, protože rozlučková párty prváků byla daleko rozdováděnější a trvala do časného rána, což moji drazí rodiče těžko rozdýchávali.
Nicméně teď už jsem v Praze a budu první týden věnovat aklimatizaci a nejspíše i praní a žehlení :).

Poprvé a naposled

O tomto víkendu se v Nimes konali slavnosti Letnic "Ferias de Pentecôte", které jsou doprovázeny mimojiné spoustou hudby, pouličního divadla, trhů, ale hlavně býčích zápasů, které se konají v tamní románské aréně. Tu podívanou jsme si nenechali ujít.

Ani jsme ale ve skutečnosti nevěděli, do čeho jdeme. Tak jsme si nějak bláhově mysleli, že tam jenom poškádlej bejka a nechaj ho jít... o ou... to se jaksi nekonalo. A tak jsme se koukali na to mučení těch nadopovanejch zvířat a po dvou hodinách odešli.
Bylo zajímavý to vidět, ale asi nikdy více. To že tam někdo chodí se zájmem opravdu nechápu...

Pořád volno

Co opravdu miluju na Francii, jsou jejich státní svátky... a že jich tu maj požehnaně. Když už si myslíte, že tři za měsíc jsou až moc, přijde ještě jeden. Viz letošní květen:

• 1. květen - Svátek práce "Fête du Travail"
• 8. květen - Vítězství druhé světové války "Victoire 1945"
  
• 17. květen - Nanebevzetí Ježíše Krista "Jeudi de l'Ascension"
• 28. květen - Letnice "Lundi de Pentecôte"

No nebyla by to pohoda tady pracovat? :)

Výletníci

Škola už skončila, takže jsme o víkendu podnikli trochu toho cestování. Využila jsem toho, že Kátě přijel jeden kámoš a že její bojfrendík Matteo se vracel do Aix en Provence, kde pracuje, takže jsme se svezli s nim. Jeho ubytko je vcelku zajímavý... bez oken (ale asi stačí).

V sobotu jsme teda vyrazili na východ Azurovýho pobřeží a zamířili přímo do Monte Carla... fakt nádhera. Jen si člověk připadá fakt divně, že třeba nejede v nějakym Ferrari nebo že nemá kabelku od Louise Vuitona. Lidi tady ty prachy opravdu neskrývaj...

Obešli jsme teda město, dali si zmrzku a odjeli směr Nice, kde jsme nejdřív zastavili na piknik na pláži. Moře je tady opravdu neuvěřitelně modrý, prostě krása a navíc je hrozně teplý, teda na to, že je květen (to tady v Montpellier nemáme :)). Den jsme zakončili noční procházkou po St Tropez, kde jsme neváhali a vydali se hledat četnickou stanici. Pravděpodobně sem chodí jen Češi, protože ani místní moc netušili, kde to je...

Den byl opravdu náročnej a dlouhej a tak jsme druhý den vyspávali a rozhodli se odpočívat na pláži nedaleko Marseille. Zkrátka víkend jak má být.
V pondělí nás pak Matteo hodil do Aixu, kde jsme vskutku královsky posnídali v jedné z místních boulangerie.... kafíčko, croissant a pain au chocolat - velmi francouzské. Byla to výborná tečka za našim víkendovým cestováním. Ve vlaku už jsme pak jen pospávali a užívali si toho, že úroveň hromadný dopravy je tady aspoň na úrovni...

Škola... šlus

Tak koukám, že jsem se se zápisama v poslední době moc nerozjela... tak to musim trošku napravit.
Tento týden jsme konečně zakončili místní studia posledním modulem na téma sociální vědy. Nejdřív nastalo zděšení když jsme zjistili, že na konci tohoto modulu je psaná zkouška, ale poté co jsme pochopili, jak to tady se zkouškama chodí, nastala opět úleva. Otázky jsme dostali předem, něco kolem pěti otázek z každýho tématu, tj. sociologie, ekonomie a řízení. Navíc při zkoušce si z každýho okruhu musíte vybrat jednu a na tu odpovědět. Dostanete 3 dvoulisty a piště to, co víte. No prostě sen... navíc to nejsou otázky, na který se člověk musí biflovat, žádný přesný definice, jak na to jsme zvyklí z českýho školství. Tady je fakt radost studovat...
No a z tý radosti, že jsme to tady tak pěkně zakončili, jsme se rozhodli uspořádat mojito party.. jj, nebylo to špatný :).
No a teď tu máme spoustu volnýho času, tak doufám, že se to využije k nějakýmu cestování. Budu průběžně informovat...

Trocha změny

Poslední týdny byly trošku hektický, a tak nebylo ani moc času sem něco psát… Konečně jsme tady začali trošku cestovat a to hlavně díky lidem z posledního modulu.
Nejdřív jsme strávili fakt báječnej víkend na venkově u Mathových rodičů, kde jsme si kromě cestování užili taky domácí francouzský kuchyně. Vlastně jsme celý víkend nedělali nic jinýho než jedli a pak se to pokoušeli někde rozchodit. A odmítnutí některýého z chodů či nepřidání si zkrátka nepřipadá v úvahu. Pokoušela jsem se o to jednou, ale byla vpálena otázka: „Tobě to snad nechutná?“ Co na to můžete říct… Mathův tatínek je navíc vinař a víno nemohlo u žádnýho jídla chybět, a bylo fakt výborný…
Taky následoval konec našeho modulu o nápojích, což znamenalo připravit prezentaci na vybrané téma. Já spolu s mým „parentem“ Davidem jsme zpracovávali téma o Portském víně – vše o jeho původu, výrobě, značkách a novodobém marketingu, docela zajímavý… Tenhle modul obecně byl moc povedenej – spousta volnýho času, nějaký ty exkurze a hlavně spousta zajímavejch přednášek s lidma z praxe.
Ještě ten den jsme využili volnýho odpoledne a jeli se podívat do jedný zachovalý středověký vesničky nedaleko odsud, kde jsme taky dopili zbytek Portskýho vína, který jsme přinesli na prezentaci k ochutnání.
No a pak tady začali velikonoční prázdniny, který jsem využila k setkání s Honzíkem v Paříži. Týden to byl nadmíru povedený a královsky jsme si ho užili. Procházky, pikniky, kavárny… zkrátka pohoda. Navíc jsme měli úplně skvělý ubytování, a to díky Nathalie, Francouzce, s kterou byl brácha kdysi na workcampu. Nathalie to je anděl. Na týden se odstěhovala k rodičům a nechala celej byl jen pro nás… Takže k úplné spokojenosti opravdu nic nechybělo.
No a týden skončil a my začali ve škole novej modul – sociologii. První den byl trochu zběsilej, ale snad se to zase brzy ustálí. Jen doufejme, že ta psaná zkouška na konci nebude problém :)…

Lavalette – kdo nezažil, neuvěří

Party v Lavalettu se tady koná tak každej měsíc a když se kohokoli zeptáte, o co vlastně jde, nikdo není schopen odpovědět, nikdo si totiž nikdy nic nepamatuje. Takovej je Lavalette, je tak hroznej, že člověk musí pít, co je po ruce, a většinou to končí špatně…

Tuhle věc si vymysleli místní studenti, pro který je zábava v centru vcelku drahá. A tak čas od času zaberou statek někde v lesích nedaleko za městem, kterej patří univerzitě. Jedná se spíš o takovej velkej squat s přechodným barem a DJ pultem. Spousta tančících lidí popíjející levné alkoholické nápoje se začíná shromažďovat tak po půlnoci a zpravidla končí před úsvitem.
Jen díky fotkám, který jsem tam pořídila, si tuhle party pamatuju vcelku dobře.

Světlá chvilka dne

Ještě jsem se nezmínila o naší „světlé chvilce dne“, kterým je oběd v místní kantýně. Kdo by byl někdy řek, že to tady provozuje EUREST… Za neuvěřitelných 2,80 € je v ceně předkrm, hlavní jídlo, zákusek a kafe. A nejde o žádný blafy známý z našich menz. Ještě se máme co učit!

Modul „Les Boissons“

Teď je ve škole trochu klid, protože modul, který jsme si vybrali, nepatří zrovna k těm nejnáročnějším. Spousta volnýho času (čtvrtek a pátek volno, někdy i středa odpo :) ) a hodně exkurzí. V úterý jsme se byli podívat ve výrobně vod Salvetat, což je od Montpellier tak dvě a půl hoďky cesty. Prvním překvapením bylo to, že pro nás (skupina 11 osob) přijel autobus místního rugby družstva a druhým to, že vesnička Salvetat je v horách, kde o jaro opravdu ještě nezavadili. Sníh byl po tom minulým týdnu plnym sluníčka a letních teplot opravdu překvapující…
Takovejhle exkurzí si tady studenti užijou hodně, v rámci každýho modulu se jede aspoň jednou. Nevzpomínám si, že by se za dobu mého dosavadního studia v Čechách konala nějaká akce tohoto typu. Vypadá to, že placený školství přece jenom k něčemu je.

Novinky z Montpellier

Roční období se tady střídaj s neuvěřitelnou rychlostí. Sotva začalo jaro, už je tu letní počasí.. aspoň teploty už tomu nasvědčujou. Všichni okupujou trávníky před školou, v parcích, zkrátka všude, kde to jen jde a chytaj bronz. I Francouzi už odhodili kabáty, a to je co říct.. Takže brzy už snad začnou pikniky na pláži a tak.. těšim se.

Trošku mě akorát štve, že jsme si za těch několik týdnů, co jsme tady, našli lidi, se kterejma se dá aspoň trošku bavit.. no a ty teďka odjížděj. Studujou tady vinařství a tohle byl jejich poslední rok, teď jedou každej na tříměsíční stáž... tak jsme se bředběžně dohodli, že je přijedem navštvit - víkend v Champagni by totiž nemusel bejt úplně od věci...

…doma jsem jako na pláži…

Originally uploaded by danalipar.

Už jsme tady vcelku dlouho, ale na pláž, která je odsud asi půl hoďky autem, jsme se prozatím nedostaly…až teď. Po škole jsme koupili nějaký věci na piknik, vzali auto a odebrali se směr pláž. Kdo by čekal hnusnou městkou část, jako já, byl by zatraceně překvapen. No, posuďte sami (mě to rozhodně zcela nadchlo):

Moře je zatim ještě studený, ale prý tak od dubna to vypukne a pláže budou narvaný studentíkama.

Jarně

...:: in the pink ::...
Originally uploaded by danalipar.

Po týdenní návštěvě Prahy je návrat do Montpellier příjemnou změnou… tedy hlavně co se počasí týče. Tajně doufám, že už konečně přišlo jaro a že slunných a teplých dnů bude víc a víc. Jarní náladu jsme ještě umocnili bloumáním po městě a vysedáváním v zasluněné kavárně a nakonec taky koupí narcisů…
S přírodou se probouzí i všední ruch ve městě…to krásný počásko přilákalo spoustu lidí k posezení venku na lavičkách i v kavárnách. Lidi odhodili kabáty a jsou hned o něco přívětivější a milejší…jooo, kdyby to tak bylo pořád.
Nevim, jestli je to taky na počest příchodu jara, ale konečně byl ve městě odhalen jeden z doposud zakrytých monumentů – jezdecká socha, tipuju nějakýho Ludvíka nebo tak něco (brzy zjistím)…

Praha

S návratem do Prahy si člověk uvědomí, jak je to krásný a nezaměnitelný město…a taky v porovnání s Montpellier hodně veliký. Někdy procházím uličkama, který často ani neznám a za celej život, co v Praze žiju, jsem jima ani nešla. Miluju mosty, starý město a vlastně všecko… Praha mi chybí.

Průvodce po Montpellier

Petra & Mathieu
Originally uploaded by danalipar.

V sobotu jsme využili krásnýho počasí a taky nabídky jednoho z našich kolegů - Mathieua, že nám ukáže město. Měli jsme za to, že už tu k vidění nic není, protože jsme to prochodili skrz na skrz.... a jak se ukázalo, taky že ne. No aspoň jsme se nechali několikrát pozvat na kafčo a něco dobrýho.

Zase něco nového

Jak se ukázalo, tak lidi z předchozího modulu byly fakt zlatý. Ve čtvrtek jsme dokonce zpunktovali menší večírek, kterej jsme začali tady na kolejích a potom se přesunuli (jak jinak než autem) do centra. (Kromě Nathana a jedný Francouzky, který jeli na kole... Scéna jak z nějakýho americkýho sitcomu - vidim jak se Nathan zezadu pomalu přibližuje k našemu autu a snaží se nás na světlech předjet... ouha, byl zastaven naším pravým zpětným zdrcátkem. Nathan přepadne přes řídítka a padá k zemi. Je zachráněn pouze díky helmě, kterou si ten den pořídil...) Nakonec jsme zapadli do nějakýho baru. Byli jsme tam ani ne hoďku a už jako že zavíraj... zrovna když se tady zábava rozjíždí, všechno se zavírá - typická Francie. Měli jsme na výběr, buď pokračovat v nějakym místnim night clubu, což je prej něco jako diskotéka, anebo jít domů... vybrali jsme méně bolestivou variantu a šli (jeli) domů...
No a teď jsme začali modul, kterej je teda už ve fránině - Consommation alimentaire. Asi to bude zajímavý, ale ze včerejších dvou přednášek sem toho moc nepobrala, tak snad se to zlepší... S přesunem na půdu katedry ekonomie se ale změnila i skladba našich kolegů, respektive kolegyň, budoucích inženýrek, který neberou nic na lehkou váhu. Budeme si muset dát na ně pozor!

Let's talk wine

Semestr jsme začali prvním modulem, kterej je naštěstí v angličtině a učíme se všechno o víně... proto taky Let's talk wine. Kéž by tak byly všechny hodiny u nás tak zajímavý a zábavný. Možná je to i tim, že pijem hodně vína a taky se učíme, jak ho degustovat a rozpoznávat všechny ty chutě a vůně... takže už víme, že ty vína za 3 €, který si tady kupujem, nejsou úplně ten top, jak se říká.
Navíc nikdo si tady se školou hlavu neláme, všechno je tak nějak uvolněnější, o čemž svědčí i fakt, že když se po přednášce dá prostor k diskuzi, tak lidi fakt diskutujou a ne jako u nás, že všichni mlčej.

Parenti Erasmáků

Po několika dnech, co jsem tady, se konečně ozval můj místní „parent“ David. Každý z Erasmáků někoho má a je to tady takový místní průvodce životem v Montpellier. Kromě těch zábavnějších věcí by nám měli pomáhat s vyřizováním všech těch administrativních blbostí. Francie je sociální stát a místním studentům přispívá snad na všechno. Třeba na oběd, kterej vás normálně stojí 6.60 €, stát přispívá více než polovinu. Obdobný je to s ubytováním, ale tam se člověk musí prokousat zdlouhavejma formulářema. Pro tenhle příspěvek je navíc nutný pojištění pokoje a taky účet u francouzský banky, což stojí taky nějaký nervy…
No, my jsme Davida využili k příjemnější činnosti… Spolu s jeho kamarády jsme vyrazili do místního baru, abysme taky trochu okusili místního nočního života. Všechna večerní zábava tady ale začíná nejdřív v deset a v létě prý i později, takže jsme ani moc dlouho nepobyli, dali jednu láhev muškátu a zase se odebrali k domovu. Co mi přišlo trošku nepochopitelný bylo to, že většina studentíků jezdí do hospody autem. Přitom Montpellier je tak malý město, že je to všude kousek… Oni ty svoje malý francouzský křápy prostě milujou.

Filmový klub

Místní studenti jsou nadšeni z pořádání společných akcí a tak není výjimkou ani filmový klub, který tady každé 3 týdny okupuje jednu z přednáškových místností a pouští nějaký ten film. (Musím podotknout, že zvuk tohoto přechodného kina by mohla některá pražská kina závidět…) Protentokrát se zde promítal film španělského režiséra Almodovara – Volver. A není překvapením, že byl v originálním znění s francouzskými titulky… no, snad dobře, že jsem film viděla už předtím…ale jinak vřele doporučuju.
Tomu však předcházelo něco, co český člověk nedokáže identifikovat. Rádoby zábavný program horší než silvestr s Petrem Novotným. A Francouzi se třískali do kolen… strašné. Naštěstí to rychle skončilo. Příště budeme chytřejší…

Erasmáci, kapitola sama pro sebe

Intenzivní kurz francouzštiny se zdá být pro některé z našich erasmáckých kolegů nepostradatelný. Jak jsem se již zmiňovala máme tam nějaký Američany, velkou komunitu Brazilců a taky jednu Španělku. Jak to tak vypadá, asi jsme na tom s holkama nejlíp... a to jsem měla za to, že každej student musí být schopen aspoň porozumět nějakýmu výkladu, no nic.... příště asi pojedu studovat do Finska nebo tak něco (to nemůže bejt těžký, co Zůzo?)