Let's talk wine

Semestr jsme začali prvním modulem, kterej je naštěstí v angličtině a učíme se všechno o víně... proto taky Let's talk wine. Kéž by tak byly všechny hodiny u nás tak zajímavý a zábavný. Možná je to i tim, že pijem hodně vína a taky se učíme, jak ho degustovat a rozpoznávat všechny ty chutě a vůně... takže už víme, že ty vína za 3 €, který si tady kupujem, nejsou úplně ten top, jak se říká.
Navíc nikdo si tady se školou hlavu neláme, všechno je tak nějak uvolněnější, o čemž svědčí i fakt, že když se po přednášce dá prostor k diskuzi, tak lidi fakt diskutujou a ne jako u nás, že všichni mlčej.

Parenti Erasmáků

Po několika dnech, co jsem tady, se konečně ozval můj místní „parent“ David. Každý z Erasmáků někoho má a je to tady takový místní průvodce životem v Montpellier. Kromě těch zábavnějších věcí by nám měli pomáhat s vyřizováním všech těch administrativních blbostí. Francie je sociální stát a místním studentům přispívá snad na všechno. Třeba na oběd, kterej vás normálně stojí 6.60 €, stát přispívá více než polovinu. Obdobný je to s ubytováním, ale tam se člověk musí prokousat zdlouhavejma formulářema. Pro tenhle příspěvek je navíc nutný pojištění pokoje a taky účet u francouzský banky, což stojí taky nějaký nervy…
No, my jsme Davida využili k příjemnější činnosti… Spolu s jeho kamarády jsme vyrazili do místního baru, abysme taky trochu okusili místního nočního života. Všechna večerní zábava tady ale začíná nejdřív v deset a v létě prý i později, takže jsme ani moc dlouho nepobyli, dali jednu láhev muškátu a zase se odebrali k domovu. Co mi přišlo trošku nepochopitelný bylo to, že většina studentíků jezdí do hospody autem. Přitom Montpellier je tak malý město, že je to všude kousek… Oni ty svoje malý francouzský křápy prostě milujou.

Filmový klub

Místní studenti jsou nadšeni z pořádání společných akcí a tak není výjimkou ani filmový klub, který tady každé 3 týdny okupuje jednu z přednáškových místností a pouští nějaký ten film. (Musím podotknout, že zvuk tohoto přechodného kina by mohla některá pražská kina závidět…) Protentokrát se zde promítal film španělského režiséra Almodovara – Volver. A není překvapením, že byl v originálním znění s francouzskými titulky… no, snad dobře, že jsem film viděla už předtím…ale jinak vřele doporučuju.
Tomu však předcházelo něco, co český člověk nedokáže identifikovat. Rádoby zábavný program horší než silvestr s Petrem Novotným. A Francouzi se třískali do kolen… strašné. Naštěstí to rychle skončilo. Příště budeme chytřejší…

Erasmáci, kapitola sama pro sebe

Intenzivní kurz francouzštiny se zdá být pro některé z našich erasmáckých kolegů nepostradatelný. Jak jsem se již zmiňovala máme tam nějaký Američany, velkou komunitu Brazilců a taky jednu Španělku. Jak to tak vypadá, asi jsme na tom s holkama nejlíp... a to jsem měla za to, že každej student musí být schopen aspoň porozumět nějakýmu výkladu, no nic.... příště asi pojedu studovat do Finska nebo tak něco (to nemůže bejt těžký, co Zůzo?)

SOLDES

Jak je po novém roce zvykem, i tady začal výprodej zimního oblečení. Slevy mají trvat po dobu 5 týdnů, ani o chlup víc... V místním plátku se dnes zmiňovali o davech lidí, který si včera začátek slev nenechali ujít. Je to něco jako davová psychóza... lidi, většinou tedy dámy, si tak 2 týdny před samotným začátkem vytipují vhodné kousky a v momentě, kdy to vypukne, na ně pořádají hon. Francouzi už si prý zvykli... Tak se na to půjdem o víkendu taky podívat :)

Brzy budou taky nějaký fotky

...zvlášt našich erasmáckých kamarádů z Ameriky a Brazílie, to fakt stojí za to, heh... Nějaký fotky už jsou teďka na Flickru.

...Montpellier, proč ne

Dorazili jsme do Montpellier v pátek a už teď mám pocit, že jsem tady celou věčnost. Ty dny jsou totiž zatim neuvěřitelně stejný a díky tomu, že máme takový prázdninový režim, tak se člověku nechce nic dělat. Už jsme si prošly město a taky okoukly školu. Prozatim navštěvujeme intenzivní kurzy francouzštiny, který jsou každej den cca 3 hodiny. Měly jsme obavy z naší jazykový vybavenosti, ale potom co jsme slyšeli Amíky, tak jsme dost v klidu. Opravdu obdivuju jejich kuráž a odhodlání... kdo by jel po dvouměsíčním kurzu francouzštiny studovat do Francie?!? Neuvěřitelné...

Jinak místní studenti jsou neuvěřitelně aktivní a zainteresovaní do společných aktivit - v pondělí jsme tu měli párty na téma francouzské regionální kuchyně a včera prozměnu brazilský večer.
Počásko tady stojí fakt za to... i sami Frantíci jsou překvapený z tak nádhernýho a teplýho ledna. Je příjemný chodit jen v sáčku na začátku roku... No víc podrobností napíšu asi zítra, nic zajímavýho se tady prozatím neděje...